Katalog
Zobrazit plné obrázky — bezplatná registrace
Pokračovat s Google — je to zdarma
nebo se zaregistrujte e-mailem
Proč se registrovat? Jen abychom ochránili náš katalog před boty. Váš e-mail zůstane soukromý — nikdy ho nesdílíme ani vám nic nepošleme bez vašeho souhlasu. To vám garantujeme!
50 Forint
| Emitent | Magyar Nemzeti Bank |
|---|---|
| Rok | 1951 |
| Typ | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Hodnota | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Měna | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Složení | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Rozměry | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Tvar | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Tiskárna | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Návrháři | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Rytci | Obverse: Endre Horváth Reverse: Zoltán Nagy |
| V oběhu do | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Reference | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Popis líce | Portrait of Prince Ferenc II Rákóczi in an oval intaglio vignette at right, rendered after the celebrated painting by Ádám Mányoki, with the large numeral 50 in a guilloche-framed oval at left. The issuer inscription MAGYAR NEMZETI BANK and the date BUDAPEST, 1951 ÉVI SZEPTEMBER HÓ 1-ÉN appear in the central field, above three manuscript signatures. The denomination ÖTVEN FORINT is set in bold letterpress at top, with the anti-counterfeiting legend A BANKJEGYHAMISÍTÁST A TÖRVÉNY BÜNTETI along the lower border. |
|---|---|
| Opis líce | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Popis rubu | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Opis rubu | ÖTVEN FORINT NAGY Z. SC. |
| Podpisy | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Typ ochrany | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Popis ochrany | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Varianty | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Poznámky |
The 1951 series was issued under full Soviet-style central planning, just two years after Hungary's forced political consolidation under Rákosi. The National Bank had been nationalized in 1948, and these notes were among the first produced entirely within Hungary — design, engraving, and printing — without recourse to foreign security printers, which the new regime considered politically important.
Ádám Mányoki as a named designer credit is worth noting: he was an 18th-century court painter, long dead, whose work was being conscripted posthumously into the iconographic program of a communist state. The attribution almost certainly refers to a portrait source, not a living collaborator.