Katalog
Zobrazit plné obrázky — bezplatná registrace
Pokračovat s Google — je to zdarma
nebo se zaregistrujte e-mailem
Proč se registrovat? Jen abychom ochránili náš katalog před boty. Váš e-mail zůstane soukromý — nikdy ho nesdílíme ani vám nic nepošleme bez vašeho souhlasu. To vám garantujeme!
1/2 Pound (2nd issue)
| Emitent | Bank of Libya |
|---|---|
| Rok | 1963 |
| Typ | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Hodnota | 1/2 Pound |
| Měna | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Složení | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Rozměry | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Tvar | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Tiskárna | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Návrháři | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Rytci | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| V oběhu do | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Reference | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Popis líce | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
|---|---|
| Opis líce | بنك ليبيا نصف جنيه ليبي |
| Popis rubu | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Opis rubu | BANK OF LIBYA THESE CURRENCY NOTES ARE LEGAL TENDER FOR THE PAYMENT OF ANY AMOUNT HALF LIBYAN POUND ISSUED IN THE NAME OF KING IDRIS I BY THE BANK OF LIBYA IN ACCORDANCE WITH LAW NO 4 OF THE 5TH FEBRUARY 1963 |
| Podpisy | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Typ ochrany | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Popis ochrany | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Varianty | Přihlaste se pro zobrazení detailů |
| Poznámky |
Libya's transition from the pound to the dinar didn't happen until 1971, so this 1963 Bradbury Wilkinson note circulated through the early years of the Kingdom under Idris I — a period of rapid oil revenue growth following the Esso concessions of the late 1950s. The Bank of Libya itself had only been established in 1956, replacing the National Bank; this second issue reflects the young institution consolidating its currency framework.
Bradbury Wilkinson's New Malden facility was the dominant supplier to Commonwealth-adjacent governments through this period, and Libya's continued use of the firm into the 1960s was partly a legacy of British administrative involvement during the UN trusteeship years.